Jak se žije traderům – v Andoře

4.6.2013

Za hodně let strávených na burzovních trzích si člověk vytvoří řadu kontaktů s tradery po celém světě. A vždy potěší komunikace s “našincem”, ať žije kdekoliv. Mezi moje přátele patří mj. i fx obchodník žijící v Andoře. Níže jeho několik postřehů aneb Jak se žije traderům – v Andoře. Andora (správněji Andorra) je určitě zajímavé místo Evropy a díky přírodním krásám nejen pro tradery.

SID

Andorra – daňový ráj pro FX obchodníky?

Každý jistě slyšel o tradičních daňových rájích jako jsou Monako, Lichtenštejnsko či Bahamy. Pojdmě si ale něco říct o méně publikovaném, ale o to zajimavějším místě zvaném Andora.

Andora je mikrostát nacházející se vysoko v Pyrenejích, mezi Francií a Španělskem. Andorra není členským státem EU a tudíž stohy nesmyslných bruselských direktiv jsou zde naprosto irelevantní. Andora je malá země s circa 80,000 obyvateli, ale pozor, nejedna se nezbytně o ospalou horskou vesnici zapomenutou v minulosti. Naopak, země je čilým obchodním centrem (mimo jiné díky absencí vysokého DPH) s vyspělou infrastrukturou (FX obchodníci ocení 100/100Mbit optický kabel do každé domácnosti) a velmi stabilním privátním bankovním sektorem. Jistě nelze pominout i fakt, že země neuvaluje na příjem fyzických osob žádnou daň. Žádné vyplňování těžko pochopitelných daňových formulářů, žádné nervy drásající audity, člověk prostě po přemístění své rezidence do této země na daňovou problematiku úplně zapomene. Je ovšem nutné podotknout, že kvůli neutichajícím krusádam proti daňovým rájům možná dojde na osobní daň i v Andoře, uvažuje se o 10% od roku 2015 (?).

Dalším kontrastem k mnoha jiným zemím v Evropě (bohužel včetně České Republiky) je téměř úplná absence kriminality. Toto lze přisoudit skoro neexistující nezaměstnanosti a obecně vysokému příjmu ($53,383 na rok a osobu, dle posledních statistik). Země je extremně čistá a organizovaná, což je ihned patrný kontrast se sousedícím Španělskem. Na druhé straně, španělský (či přesněji řečeno katalánský) vliv je viditelný v každodenním životě. Obecně řečeno, Andora je více „španělská“ než „francouzská“. V ohledu k výše uvedenému popisu rád nazývám Andoru jako „španělské Švýcarsko“, tudiž sloučení přátelské kultury a čistého, bezpečného prostředí. Tímto se dostávám k jazykové stránce. Oficiálním jazykem Andory je katalánština, což se dá volně popsat jako mix španělštiny a francouzštiny. Naštěstí opravdu každý mluví plynně španělštinou, což je zde hlavní „lingua franca“. S angličtinou to sice není úplně ztracený případ, ale Andora není v tomto směru žádné Holandsko či Švédsko. Dlouhodobějším rezidentům silně doporučuji studium výše zmíněné španělštiny, život se tím ihned zjednoduší.

Komu tedy doporučit Andoru a naopak koho raději nabádat k jiné volbě? Zemi mohu zodpovědné doporučit podnikatelům, kteří se z velké míry živí prostřednictvím internetu, např. burzovní obchodnící, majitele velkých webových stránek, atd. Mladé rodiny určitě ocení vynikající bezpečnost, čistý horský vzduch a dobrou občanskou vybavenost pro jejich ratolesti. Barcelona a Toulouse, což jsou nejbližší velkoměsta nabízejí extra kulturní a turistické vyžití, přece jenom horská Andora není baštou nočního života, divadel či koncertů.

Výše zmíněná města jsou zároveň i místa leteckého spojení se zbytkem světa, čímž se pomalu dostáváme k negativům Andory. Toulouse, Girona a zejména Barcelona sice nabízejí velmi dobré spojení do celého světa, ale nejdříve je třeba absolvovat circa 3 hodinovou cestu minibusem. Je to otázka zvyku, naštěstí autobusové společnosti pendluji mezi letištěm a Andorou (jedna společnost nabírá lidi přímo doma) co pár hodin a na jih Evropy jsou překvapivě dochvilné. Osobně to často řešíme tak, že spojíme let z Barcelony či Toulouse s 1 či 2 denní prohlídkou města, a obě mají co nabízet. Andora není příliš příhodná pro mladší, divoké večírky vyhledávajíci lidi. Neni zde sice nuda, ale spíše se místní noční vyžití hodí k sednutí nad sklenku vína s bývalým pilotem F1, manažerem hedge fondu nebo majitelem velkých webových stránek, které mnohdy sami každodenně navštěvujeme. Tímto se opět na chvíli dostávám k pozitivům. Andora je plná opravdu zajímavých, úspěšných lidí z rozličných oborů a velmi rychle lze nadělat kvalitní kontakty či se dostat k atraktivním příležitostem. Polopaticky řečeno, Andora je magnetem pro elitu, která si nemůže dovolit Monako. Cizinců z celého světa jsou tady tisíce, minimálně třetina populace. Holt každý rád ušetří na daních a v porovnaní s Monakem je místní kraj mnohonásobně levnější, zejména co se týče realit. Osobně preferuji pronájem, za 700-1200 EUR měsíčně lze sehnat opravdu kvalitní bydlení v horském domě či apartmánu. Najemník je chráněn velmi dobrou smlouvou, v podstatě může dát výpověd kdykoliv (třeba po 2 měsícich), kdežto majitel musí garantovat bydlení na 4 roky a meziroční navýšení nájmu nesmí přesáhnout inflační index.

Milovnící hor, lezectví a lyžováni si zde také přijdou určitě na své. Pyreneje sice nejsou z hlediska lyžování Alpy, ale úplně se stydět také nemusí. Andora se chlubí „300 slunnými dny v roce“, ale letos tomu tak bohužel opravdu není…

Co se týče nákladů na každodenní život, Andora je víceméně srovnatelná s ČR. Některé věci jsou dražší díky relativní izolovanosti, ale na druhé straně je spousta věcí levnějších díky maličké DPH. Pochopitelně největším finančním benefitem je absence osobních daní, každý si už musí sám za sebe vypočítat rozdíl mezi tím, co ušetří na daních a co potenciálně utratí extra za život v této zemi. Jelikož daně jsou kumulativně největším výdajem našeho života, pro mnohé úspěšné lidi neni často co řešit (tato matematika se pochopitelně týče i jiných daňových rájů, včetně Monaka).

Tímto se dostávám k poslední bolístce Andory a to jest vstupní procedůra a spřízněné výdaje. Jelikož se nejedná o stát EU, stejně jako v případě Monaka je nutno dodat kupu potvrzení, ověřených výpisů z rejstříku trestů, zdravotních zpráv, atd., a pochopitelně ne v češtině… Češi a Slováci jsou tak trochu neprávem házení do pytle „divoké východní Evropy“ a byrokraticke požadavky jsou o to o horší. Toto lze obejít vlastnictvím dalšího občanství méně diskriminované země, ale ne každý má podobnou možnost. Musím ovšem dodat, že tato diskriminace se naštěstí omezuje pouze na imigrační záležitosti. V každodenním životě jsou cizinci, včetně Čechů a Slovaků, bráni s respektem a plnoprávně. Bohužel imigrační záležitost nekončí u papírování. Andora ještě do poloviny 2012 vyžadovala vratný, ale bezúročný depozit 30,000 eur (plus 7,000 za každého dalšího člena rodiny), avšak nyní je třeba relativně závratných 400,000 eur ! V tomto případě doporučuji investovat do nemovitosti, jelikož i tak lze uspokojit imigrační požadavek (ovšem celková investice do reality a depositu opět musí dosáhnout 400,000 eur, případně stačí jenom realita v ceně 400,000 eur a výše). Letos se vyrojily i jiné možnosti jak získat andorskou rezidenci, např. skrze investice do místího byznysu, otevření místni firmy, atd. Pro další informace doporučuji vygooglovat „living in Andorra“ a první stránky ve vyhledavači poskytnou v angličtině opravdu vše co potřebujete o Andoře vědět.

I když jsem názoru, že Andorra se svojí imigračními požadavky notně poslední dobou přestřelila, věřím, že tato země stojí v mnoha případech za zvážení. Vše se odvíjí od individualní osobní jakožto i finanční situace potenciálního zájemce. A za ten rok co zde existuji jsem zodpovědně nepotkal jedinou osobu, která by litovala rozhodnutí zvolit tento stát, potažmo která by to zde přímo nesnášela. Jelikož jsme na Sidově FX blogu, nezbývá mi než na závěr doporučit Andoru k zvážení všem burzovním obchodníkům, kteří mají v zájmu ušetřit podstatně na daních a žít v zemi, která toho nabízí daleko více, než se na první pohled zdá.

Bookmark the permalink.

Komentáře jsou zakázány.